Náš velikonoční beránek

Náš letošní velikonoční beránek není zrovna šampion do food blogu, ale je náš a chutná výtečně!

Je nadýchaný, bez velkých bublin, sytí a krásně klouže do krku.

Vyráběly jsme ho s devítiletou dcerou společně podle tradičního receptu na třené těsto - bez kypřícího prášku.

Krásně se vešel do dvoudílné keramické formy, která je u nás teprve pár dní. Sice vlna na zádech chybí, poleva se zdrcla, ale beran nedivočel a z formy neutíkal :-)

A takto jsme ho dělaly:

5 vajec - oddělení bílky, žloutky

300g cukru krupice

špetka soli

200g rozpuštěného másla

300g polohrubé mouky

75g mletých mandlí

250ml šlehačky

citr.kůra

Vyšleháme pevný sníh z bílků.

Máslo vyšleháme s cukrem do pěny (už několikrát se mi stalo, když jsem šlehala od začátku i se žloutky, že se máslo srazilo, proto takto postupně), po jednom přidáváme žloutky a sůl.

Poté opět postupně do robotu přidáváme další suroviny, mandle, citr. kůra a na střídačku smetanu a mouku.

Těsto je třeba opravdu alespoň 10 minut šlehat v robotu, aby nabralo co nejvíce vzduchu a beránek byl nadýchaný, lehký a kyprý.

Nakonec vmícháme sníh z bílků a těsto přeneseme do důkladně vymazané a vysypané formy - vymazané máslem, vysypané strouhankou.

Přiklopíme zádíčka a pečeme na 150-180 C přesně 60 minut.

Po upečení šel horní deklík sundat krásně, ale beran nevyběhl tak, že by se udělala záda. Výhodou přiklopení bezesporu je, že těsto neprasklo, jak se mi často stává u bábovek.

Po vychladnutí formy, šel i spodní díl od stěn a beroš krásně vyklouzl ven.

Jen se po něm zaprášilo!