Adenium ze semínka

S velikou radostí umisťuji časosběrnou dokumentaci jak se jedno semínko v kvítek proměnilo.

před 3 lety byly čtyři mrňouskové

jaro 2013

po dvou letech jarní sestřih

jaro 2015

 léto bylo slunečné, takže bylo zase brzy zeleno 

léto 2015

 a následující jaro přišlo bílé překvapení :-)

duben 2016

Adénia pěstuji na jihozápadní straně na parapetu v bytě, celoročně. V létě zalévám dost, stejně jako ostatní pokojovky 2 x do týdne, pokud vidím, že je substrát proschlý, pokud ne zálivku vynechám.
V zimě jednou do týdne a podstatně mírněji.
Letos se poupata objevila už koncem ledna.
A tady růžové, to si svou kvetoucí premiéru odbylo už loni v létě.

a ještě jedna společná

Puklice kaktusová a sukulentová

Tentokrát na nikoli přijemné téma.
Už je to týden, co se mi nezdála adenia. Jsou teď zjara v centru zájmu, vychytávám zálivku a doufám letos v první kvítka. Mám teď dva tříleťáky a vedle v jogurtovači pět nově zasazených osmidenních semínek.

Jednomu adénku se začala měnit struktura na listech, začaly mírně žloutnout konce listů - nevím přesně co je to za kultivar, ale co ho mám ještě listy neschazoval, u druhého jeden list usychá - a to je nový lísteček po řezu, takže sotva pár týdnů starý. 

Určitě to může být šok z nedávného přesazení nebo vinou té zálivky ... přesto jsem začala trošku gúglit. No a objevila jsem, že by to klidně mohl být i nějaký škůdce - štítěnky, červci, puklice ... prostě sající potvory :-(

Prohlédla jsem i ostatní rostiny doma, pokojovky se zdají být v pořádku, orchideje taky a pak jsem je našla ... :-(  Bílé skvrny převážně na spodních listech alojí a na sedu - ve dvou různých místnostech. Výhradně jen na sukulentech. Dle vyhledávačů jsem jim diagnostikovala puklici kaktusovou.
Tohle je ono:

V poslední době nemám žádnou novou rostlinu, takže nevím kde jsem k tomu přišla, ale prý v předjaří se tyhle potvory začínají probouzet.

Takže nastalo vynášení veškerého rostlinstva na balkon. Zvažovala jsem Mospilan, který už se mi několikrát osvědčil u breberek, které jsem našla v substrátu orchidejí, ale nakonec jsem zkusila postřik Careo. Rostliny by ho měly vsáknout a tím se stát pro škůdce jedovaté. Jako fungující ho doporučil i majitel mých oblíbených sukulentářských stránek.

Navíc jsem postižené sukulenty otřela vatovou tyčinkou namočenou ve francovce, líh jsem bohužel neměla, a pokličky toho prevíta tím z rostlin seškrabala. S letitou aloí atistata v zájmu zachování ostatních rostlin jsem se bohužel musela rozloučit. Byla napadená tak, že něšlo puklice z listů dočista odstranit. Ostatní aloe se chytám ještě co nejdříve přesadit a znovu nadopovat postřikem.

Adeniím jsem navíc nalila trochu toho insekticidu ke kořenům. U těch by mě fakt mrzelo pokud by mi kvůli tomu odešla, fakt jsem letos doufala v květy :-( Tak se děj vůle boží. Snad to rostliny dají a toho červa savýho hnusnýho se zbavíme.

Je zajímavé, že jsem toho brouka nikde na rostlinách neviděla. Jen ty poklice, asi je to fakt malý. Pravda je, že občas jsem zahlédla bílého sotva milimentrového broučka proběhnout po parapetu, ale to jsem měla za takového toho co běhají běžně po fasádách. Fotkám z netu to taky neodpovídá, ale kdo ví, s přibývajícími lety už jeden nevidí to co viděl dříve. Taky se ukáže až se podívám aloím na kořeny. Popravdě ale lepší nevidět.

Do týdne hodlám postřik zopakovat a samozřejmě budu hlídat... pak to tu dopíšu.

Dodatek1:
Tak je to průšvih! U alojí jsem na kořenech našla několik velkých larev a kolem spustu malých. Ani jsem se neodvážila zkoumat jestli jsou po tom postřiku živé... a pustila se do obnažení kořenů všem svým sukulentům. Chce se mi plakat! Chvíli jsem se je pokoušela špejlí sundat a přemýšlela co s tím pak. Kalamita! Většina mých sukulentů musela pryč. Tohle v bytě nesnesu. Z oken mi zbyla  jedna aloe, jedna echeverie a dva kaktusy. U těch jediných jsem nenašla na kořenech ty vypasené potvory. Všichni jsou teď přestříkaní, přesazení v novém substrátu a v karanténě.
Adenka jsou nedávno přesazená a důkladně proslitá, zatím je nechávám a budu důsledně hlídat.

Oncidium

20-10-2012
Dozrává pahlíza.


5/10/2012
Nový výhon stále roste a vyhazuje nové kořínky, něco dokonce po straně vytváří. Ani se mi nechce pomyslet na to, že b to mohl snad být svol???


7/9/20120
rostou nové další kořínky, už je jich šest

18/8/2012
Objevil se nový výhonek, který se má čile k světu, zcvrklé pahlízi se nevyrovnaly.

12/8/2012
Raději jsem ještě vyměnila substrát, na dno květináče jsem dala keramzit, jinak zasazena v piniové kůře a kolem kořenů navrchu v lese nasbíraný.
Koupeno 1/8 2012
Vůbec nevím co je zač. Listy má celkem pěkné, ale je hodně přesušená. Pahlízy jsou zcvrklé. Víc jak polovinu kořenů jsem vystříhala, byly duté. Květní stvol byl ustřižený, ale žlutý a suchý, ustřihla jsem úplně.
Zasadila jsem jí do jemné piniové kůry, zatím nezalévám, dala jsem jen trochu vody do orchideového obalu, květináče se hladina nedotýká, je jen na zvlhčení vzduchu.
Uvidíme jestli se vzpamatuje, stojí na severním okně.

2/8/2012
- preventivní postřik proti sviluškám, našla jsem je na jiné rostlině, také jsem ustřhla na 3 očka zvadlý květ

Návod na pěstování - oncidium:

Tento rod byl popsán v 18. století a jeho název pochází z řečtiny (oknos = hrbol, nádor, eidos = podoba) podle toho, že se na pysku květů často vyskytují malé bradavičky. Rod Oncidium je jeden z nejrozsáhlejších rodů orchidejí. Je zde zařazeno asi 700 botanických druhů. Často dochází k jeho rozdělování a vyčleňování některých druhů do jiných rodů i jejich opětovnému zařazování zpět. Často se využívá i ke křížení. Mezidruhových i mezirodových kříženců je v současnosti registrováno několik tisíc. Křížení se zaměřuje jak na ovlivnění barvy a velikosti květů, tak na získání rostlin vhodných k pěstování v bytech.

Oncidia jsou většinou epifytické i terestrické rostoucí v lehkém půdním humusu a na skalách (litofyty). Celkovou stavbou těla i způsobem života jsou dokonale přizpůsobené daným životním podmínkám. Jsou to rostliny sympodiálního typu, vzhledově velmi variabilní, které se vyskytují v oblastech tropické Střední a Jižní Ameriky a Karibských ostrovů. Nejvíce druhů se vyskytuje v Brazílii, Kolumbii, Peru a Ekvádoru, vyskytují se také od jihu Floridy přes Mexiko až po sever Argentiny. Žijí v porostech tropických deštných lesů při mořském pobřeží, také ve vnitrozemí v nížinách a pahorkatinách i vysoko v horách v chladných mlžných lesích ve výškách nad 2000m n. m., kde jsou výraznější rozdíly teplot mezi dnem a nocí. V některých oblastech dochází i ke střídání období sucha a dešťů.

Oncidia jsou velmi různorodá skupina rostlin, která zahrnuje miniaturní druhy, jen několik centimetrů velkých, až po rostliny větší než jeden metr, jejíž zástupci se od sebe vzhledově výrazně liší. Většina má pahlízy nesoucí na vrcholu kolem čtyř listů, některé druhy pahlízy nemají a tvoří pouze růžice listů. Listy můžou mít od pevných, odolných a masitých, na povrchu kožovitých až po listy poměrně jemné a náchylnější na poškození ve velikosti od pár do mnoha desítek centimetrů. Kořeny jsou většinou drátovité, pevné schopné fotosyntézy. Květenství je vzpřímené či převislé a dlouhé nejčastěji kolem 30-60cm. Nese kolem 8-30 květů (některé druhy však mají pouze jeden květ či i několik desítek). Dosahují velikosti nejčastěji kolem 2-20cm a hýří všemožnými barvami a vzory – od bílé přes červenou, žlutou, růžovou, jednobarevné i s žíháním či proužky apod. Liší se i tvarově, společným znakem většiny druhů je výrazný pysk. U některých druhů květy voní, u jiných jsou zcela bez vůně.
Stanoviště
Většina oncídií je teplomilných a vlhkomilných rostoucích celoročně bez doby odpočinku. Mnoho druhů ale v přírodě prochází různě dlouhou dobou sucha a často snáší i poměrně nízké teploty. Obecně se dá říci, že všechna běžně dostupná oncídia jsou vhodná pro pěstování jak v teplém či temperovaném skleníku, tak v bytových podmínkách. Zejména teplomilné druhy, druhy snášející sušší podnebí a moderní hybridy bývají velice vhodné pro pěstování volně v bytě. Malé vlhkomilné druhy se hodí pro pokojové skleníčky.
Světlo
Vyhovují jim světlá stanoviště. Některé rostliny vyžadují dostatek rozptýleného světla, jiné rostou dobře i na přímém slunci. Při letnění rostliny umístíme venku na světlé chráněné místo, nejlepší je zavěšení do řídkých korun stromů.
Teplota
Optimální teploty jsou pro teplomilné druhy celoročně 24-28°C přes den a 20-24°C v noci, u chladnomilnějších od jara do léta 20-25°C ve dne, 15-20°C v noci a zimování při 10-15°C.
Zálivka
Prospívá jim bohatá zálivka a vyšší vzdušná vlhkost, teplomilným druhům celoročně, druhům z chladnějších a sušších oblastí pouze od jara do léta. Často vydrží i dlouhá období sucha (přes 3 měsíce), aniž by se to na rostlinách negativně projevilo. Nedostatek vláhy se projeví měknutím a vadnutím listů, což napravíme ponořením asi na půl dne do vody.
Substrát
Pěstujeme epifyticky navázané na různých podložkách (hlavně ve skleníku či pokojových vitrínkách) i klasicky v nádobách v běžném epifytním substrátu v domácích podmínkách. Vhodným receptem pro substrát je borová kůra smíchaná s rašelinou či borová kůra s lehkou příměsí dřevěného uhlí, které působí desinfekčně proti hnilobám.
Hnojení
V době vegetace hnojíme každé 2 až 3 týdny speciálním hnojivem pro orchideje, v zimě hnojíme 1x za 6 týdnů.
Doba květu
Některé rostliny mají poměrně rychlý vývoj a jsou květuschopné ve dvou až třech letech. Teplomilné druhy a kříženci šlechtění pro bytové podmínky nepotřebují k nakvétání výraznější stimulaci. Rostliny tak mohou kvést téměř celoročně. U některých druhů je však nutné nakvétání podpořit chladnějším zimováním a sníženou zálivkou. Pro řez je vhodných jen málo druhů.
Rozmnožování a přesazování
V domácích podmínkách se rozmnožují dělením trsů. Některá oncídia se rozrůstají rychle a můžeme je dělit poměrně často, u jiných je dělení možné až po několika letech. Hlavním způsobem množení oncídii je rozmnožování v laboratorních podmínkách na agarových půdách (výsevem i pomocí pupenů), díky němuž je možné napěstovat větší množství těchto atraktivních rostlin. Přesazujeme po roce.

Moje první orchidej

Phalaenopsis číslo jedna

5/10/2012
Stvoly jsem po odkvetení ustřihla nad 3. očkem, stále raší nové kořeny, první list je už veliký a daří se i tomu následujícímu. Raší kořínky a možná i nový stvol???




7/9/2012
Květy pomalu opadávají, odpadla už skoro polovina. Nový lístek je už pěkně veliký, ještě ani nedosrostl a raší nový.


18/8/2012
spousta nových kořenu raší :-)

1/8/2012 pořád krásně kvete, raší nové kořeny.

2/8/2012 - bohužel jsem objevila na jednom listu asi pět hodně lepkavých kapiček, ráno i odpoledne se po lístku proběhl hnědý kulatý brouček na pavučince, asi svilušky nebo puklice, našla jsem je i na veldlejší aloe arborescens
- ač moc nerada a i když je phal v plném květu, odhodlala jsem se ho přesadit a vystříkat insekticidem
- phal jsem vyndala z květináče, kořeny má nádherné silné a žádný schnilý, osprchovala jsem ho celý vlažnou vodou a omyla všechny listy i stonky jarovou vodou, znovu ho osprchovala, nechala ve vaně trochu oschnout, pak jsem listy z obou stran, stonky i kořeny postříkala Fast M
- nechala jsem zaschnout a znovu zasadila do piniové kůry, na dno květináče jsem dala vrstvu keramzitu
- doufám, že přežije
- pár dní ho chudáka ani nezaleju :-(

Moje první orchiej.
Koupena v červenci 2012. Umístěna na severní okno, pravidelně 1x týdně namáčím do odstáté vody.
Po 3 týdnech začal rašit nový lístek.

Ficus pumila rady k pěstování

Ficus pumila

Ficus droboučký

Ficus pumila má 1 až 2 cm velké vejčité zelené lístky nebo lístky s bílým okrajem listů nebo skvrnami.

Světlo:

Tento fíkus snese polostín, ale lépe mu vyhovuje světlé místo bez přímého slunce.

Zálivka:

Vyžaduje pravidelnou zálivku. Neměl by vyschnout ani být přemokřený.

Vlhkost:

Má rád vysokou vlhkost a tedy časté rosení. Čím vyšší vlhkost, tím rychleji roste.

Teplota:

Vyhovuje běžná pokojová teplota, nesnáší vysoké teploty. Přes zimu má raději o trochu nižší teplotu.

Hnojení:

Od jara do podzimu 1x za 14 dní. Přes zimu nehnojím.

Rozmnožování:

Vrcholovými řízky na jaře, které nechám zakořenit ve vodě. Také můžeme do vedlejšího květináče zahřížit těsně pod povrch boční výhon.

Zemina:

Propustný a lehký substrát s rašelinou.

Přesazování:

Na jaře, když kořeny vyplní květináč.

Velikost:

Výhony mohou být až několik metrů dlouhé.

Tvarování:

Je možné zastřihávat výhony, aby se rostlina rozvětvila.

Dracena rady k pěstování

Dracena

Světlo:

Světlé místo, polostín, nesnáší přímé sluneční záření. Mnohdy je dracéna pokládána za stínomilnou rostlinu, ale ve skutečnosti by jí na temném stanovišti bylo chladno. Pro dobrý růst a vývoj potřebuje intenzivní světlo. Druhy s barevnými listy potřebují více světla než druhy se zelenými listy, aby jejich listy nezezelenaly. V zimě stavíme dracény blíže oknu, aby měly dostatek světla. Dracéna roste dobře i při umělém osvětlení.

Zálivka:

V létě hojná, v zimě mírná. Nesnáší nahromadění vody v květináči ani přeschnutí zemního balu. Dracény se hodí pro hydroponní pěstování.

Hnojení:

Ve vegetačním období od dubna do srpna každé dva týdny dracény hnojíme speciálním kombinovaným hnojivem pro pokojové rostliny.

Teplota:

Mírná, ale ne nižší než 18°C. Většina dracén dává přednost chladnému zimování při teplotě 10-12°C.

Vlhkost:

Dracény snášejí suchý vzduch, ale vyžadují pravidelné rosení listů, jestliže jsou v zimě umístěny v pokoji s ústředním topením. Pravidelně rostlinu orosujte teplou vodou, která smyje prach a rostlinu osvěží.

Přesazování:

Každé dva roky z jara. Jako půda je pro ni nejlepší směs těžké drnovky a listovky, zetlelého hnoje, nebo skleníkové zeminy s přídavkem písku. Dracéna zakořeňuje v horní vrstvě půdy, proto se v květináči dělá velká drenáž.

Rozmnožování:

Řízky, kousky stonku dlouhými nejméně 10 cm, odnožemi. Při teplotě kolem 25°C. Můžeme také odříznout vrcholek dracény, postavit ho do sklenice s vodou a přidat do ní několik kousků dřevěného uhlí. Přibližně za tři měsíce se objeví kořeny, a pak již můžeme rostlinu zasadit do květináče. Mateřská rostlina na místě řezu z vedlejších pupenů zapustí nové výhony.

Škůdci, choroby:

Hnědé špičky a žluté okraje listů: Nejčastější příčinou je suchý vzduch. Převážná většina Dracén totiž potřebuje dostatečně vlhký vzduch. Květináč tedy vždy obložte vlhkou rašelinou a také nezapomínejte její listy pravidelně zvlhčovat. Další příčinou může být také chladný průvan a rovněž sucho v substrátu. Suchý substrát také způsobuje vznik hnědých skvrn na listech. Listy jsou měkké, zkroucené, s hnědými okraji: Příčinou je téměř vždy příliš nízká teplota. Tyto příznaky se brzy objevují u Dracén, které jsou velmi choulostivé a v těsné blízkosti oken během mrazivých zimních nocí často nachladnou.
Žloutnutí spodních listů: Pokud žloutnutí spodní strany listů postupuje pomalu, je to jen přirozený proces stárnutí listů. Listy totiž mají omezenou životnost pouze na 2 roky a pak odumírají. Díky tomuto příznačnému znaku Dracény a dračinky po čase získávají charakteristický vzhled rostlin s listovou korunou na holém kmínku.
Hnědé skvrny na listech: Příčinou je zcela jistě nedostatek vody. Jejich substrát musí být stále vlhký.
Úhyn rostliny: Příčinou mohou být 2 fatální chyby: 1.)buď příliš mnoho vody během zimního období 2.)nebo pěstování rostliny při nízké teplotě. Vybělené suché skvrny na listech Jednoznačnou příčinou je příliš mnoho slunce. Rostlinu zachráníte, pokud ji přemístíte na světlé místo s přistíněním před přímými slunečními paprsky.