20-10-2012
Dozrává pahlíza.
5/10/2012
Nový výhon stále roste a vyhazuje nové kořínky, něco dokonce po straně
vytváří. Ani se mi nechce pomyslet na to, že b to mohl snad být svol???
7/9/20120
rostou nové další kořínky, už je jich šest
18/8/2012
Objevil se nový výhonek, který se má čile k světu, zcvrklé pahlízi se nevyrovnaly.
12/8/2012
Raději jsem ještě vyměnila substrát, na dno květináče jsem dala
keramzit, jinak zasazena v piniové kůře a kolem kořenů navrchu v lese
nasbíraný.
Koupeno 1/8 2012
Vůbec nevím co je zač. Listy má celkem pěkné, ale je hodně přesušená.
Pahlízy jsou zcvrklé. Víc jak polovinu kořenů jsem vystříhala, byly
duté. Květní stvol byl ustřižený, ale žlutý a suchý, ustřihla jsem
úplně.
Zasadila jsem jí do jemné piniové kůry, zatím nezalévám, dala jsem jen
trochu vody do orchideového obalu, květináče se hladina nedotýká, je jen
na zvlhčení vzduchu.
Uvidíme jestli se vzpamatuje, stojí na severním okně.
2/8/2012
- preventivní postřik proti sviluškám, našla jsem je na jiné rostlině, také jsem ustřhla na 3 očka zvadlý květ
Návod na pěstování - oncidium:
Tento rod byl popsán v 18. století a jeho název pochází z řečtiny
(oknos = hrbol, nádor, eidos = podoba) podle toho, že se na pysku květů
často vyskytují malé bradavičky. Rod Oncidium je jeden z
nejrozsáhlejších rodů orchidejí. Je zde zařazeno asi 700 botanických
druhů. Často dochází k jeho rozdělování a vyčleňování některých druhů do
jiných rodů i jejich opětovnému zařazování zpět. Často se využívá i ke
křížení. Mezidruhových i mezirodových kříženců je v současnosti
registrováno několik tisíc. Křížení se zaměřuje jak na ovlivnění barvy a
velikosti květů, tak na získání rostlin vhodných k pěstování v bytech.
Oncidia jsou většinou epifytické i terestrické rostoucí v lehkém půdním
humusu a na skalách (litofyty). Celkovou stavbou těla i způsobem života
jsou dokonale přizpůsobené daným životním podmínkám. Jsou to rostliny
sympodiálního typu, vzhledově velmi variabilní, které se vyskytují v
oblastech tropické Střední a Jižní Ameriky a Karibských ostrovů. Nejvíce
druhů se vyskytuje v Brazílii, Kolumbii, Peru a Ekvádoru, vyskytují se
také od jihu Floridy přes Mexiko až po sever Argentiny. Žijí v porostech
tropických deštných lesů při mořském pobřeží, také ve vnitrozemí v
nížinách a pahorkatinách i vysoko v horách v chladných mlžných lesích ve
výškách nad 2000m n. m., kde jsou výraznější rozdíly teplot mezi dnem a
nocí. V některých oblastech dochází i ke střídání období sucha a dešťů.
Oncidia jsou velmi různorodá skupina rostlin, která zahrnuje miniaturní
druhy, jen několik centimetrů velkých, až po rostliny větší než jeden
metr, jejíž zástupci se od sebe vzhledově výrazně liší. Většina má
pahlízy nesoucí na vrcholu kolem čtyř listů, některé druhy pahlízy
nemají a tvoří pouze růžice listů. Listy můžou mít od pevných, odolných a
masitých, na povrchu kožovitých až po listy poměrně jemné a náchylnější
na poškození ve velikosti od pár do mnoha desítek centimetrů. Kořeny
jsou většinou drátovité, pevné schopné fotosyntézy. Květenství je
vzpřímené či převislé a dlouhé nejčastěji kolem 30-60cm. Nese kolem 8-30
květů (některé druhy však mají pouze jeden květ či i několik desítek).
Dosahují velikosti nejčastěji kolem 2-20cm a hýří všemožnými barvami a
vzory – od bílé přes červenou, žlutou, růžovou, jednobarevné i s žíháním
či proužky apod. Liší se i tvarově, společným znakem většiny druhů je
výrazný pysk. U některých druhů květy voní, u jiných jsou zcela bez
vůně.
Stanoviště
Většina oncídií je teplomilných a vlhkomilných rostoucích celoročně bez
doby odpočinku. Mnoho druhů ale v přírodě prochází různě dlouhou dobou
sucha a často snáší i poměrně nízké teploty. Obecně se dá říci, že
všechna běžně dostupná oncídia jsou vhodná pro pěstování jak v teplém či
temperovaném skleníku, tak v bytových podmínkách. Zejména teplomilné
druhy, druhy snášející sušší podnebí a moderní hybridy bývají velice
vhodné pro pěstování volně v bytě. Malé vlhkomilné druhy se hodí pro
pokojové skleníčky.
Světlo
Vyhovují jim světlá stanoviště. Některé rostliny vyžadují dostatek
rozptýleného světla, jiné rostou dobře i na přímém slunci. Při letnění
rostliny umístíme venku na světlé chráněné místo, nejlepší je zavěšení
do řídkých korun stromů.
Teplota
Optimální teploty jsou pro teplomilné druhy celoročně 24-28°C přes den a
20-24°C v noci, u chladnomilnějších od jara do léta 20-25°C ve dne,
15-20°C v noci a zimování při 10-15°C.
Zálivka
Prospívá jim bohatá zálivka a vyšší vzdušná vlhkost, teplomilným druhům
celoročně, druhům z chladnějších a sušších oblastí pouze od jara do
léta. Často vydrží i dlouhá období sucha (přes 3 měsíce), aniž by se to
na rostlinách negativně projevilo. Nedostatek vláhy se projeví měknutím a
vadnutím listů, což napravíme ponořením asi na půl dne do vody.
Substrát
Pěstujeme epifyticky navázané na různých podložkách (hlavně ve skleníku
či pokojových vitrínkách) i klasicky v nádobách v běžném epifytním
substrátu v domácích podmínkách. Vhodným receptem pro substrát je borová
kůra smíchaná s rašelinou či borová kůra s lehkou příměsí dřevěného
uhlí, které působí desinfekčně proti hnilobám.
Hnojení
V době vegetace hnojíme každé 2 až 3 týdny speciálním hnojivem pro orchideje, v zimě hnojíme 1x za 6 týdnů.
Doba květu
Některé rostliny mají poměrně rychlý vývoj a jsou květuschopné ve dvou
až třech letech. Teplomilné druhy a kříženci šlechtění pro bytové
podmínky nepotřebují k nakvétání výraznější stimulaci. Rostliny tak
mohou kvést téměř celoročně. U některých druhů je však nutné nakvétání
podpořit chladnějším zimováním a sníženou zálivkou. Pro řez je vhodných
jen málo druhů.
Rozmnožování a přesazování
V domácích podmínkách se rozmnožují dělením trsů. Některá oncídia se
rozrůstají rychle a můžeme je dělit poměrně často, u jiných je dělení
možné až po několika letech. Hlavním způsobem množení oncídii je
rozmnožování v laboratorních podmínkách na agarových půdách (výsevem i
pomocí pupenů), díky němuž je možné napěstovat větší množství těchto
atraktivních rostlin. Přesazujeme po roce.